Další (méně známé) odrůdy jedlého jeřábu

Další (méně známé) odrůdy jedlého jeřábu

Náš ‘Moravský sladkoplodý‘ jeřáb není jediným zástupcem rodu Sorbus, který má chutné sladké plody. Kromě již na počátku zmíněného druhu Sorbusdomestica L. neboli jeřábu oskeruše, který se u nás úspěšně po staletí pěstuje na jižní Moravě, rozšířilo rodinu jedlých sladkoplodých jeřábů i několik odrůd, které mají v genech, podobně jako náš ‘Moravský sladkoplodý‘, rozšířený jeřáb ptačí. Na konci 19. století byla objevena v Rusku sladká mutace (var. rossica). Odrůda má normálně zoubkované listy a lze ji spíše přiřadit k jeřábu nižších poloh. V roce 1899 nalezl Meissner na české straně Krušných hor jedlý jeřáb, jehož větvičky jsou korálové červené, větve a kmen měděně červené se stříbrným leskem. (Erlbeck 1997:15)

Od roku 1905 se jeřáby začal zabývat ruský šlechtitel Ivan Vladimirovič Mičurin. Dal světu řadu nových odrůd jak dalším šlechtěním jeřábu, tak mezidruhovým a mezirodovým křížením – křížil s hlohem, mišpulí, aronií, jabloní a hrušní. Kříženci vykazují značnou mrazuvzdornost, větší úrodnost a lepší vlastnosti plodů, které je určují k dalšímu zpracování např. kompotování, k výrobě likérů, vín a destilátů. Obecně mají tyto bobule méně svíravou chuť a jsou větší. Vyskytuje se u nich vysoký obsah antioxidantů a fenolických látek.

Šlechtitelských úspěchů dosáhly také pracoviště z Německa. Společnost Ernährungaus dem Walde, v překladu Potrava z lesa, se intenzivně snažila o prosazení jeřábu jako potraviny.  V roce 1954 v NDR v Ovocnářském institutu v Drážďanech vyšlechtili dvě odrůdy ‘Rosina‘ a ‘Konzentra‘, které se v následujících letech také rozšířily i mimo zemi svého původu (Löserová, Löser 2010:14,33).

V následujícím přehledu uvádíme nejznámější německé a ruské bratry našeho sladkoplodého jeřábu (Andrlová 2011:19, Vinklárková 2010:33-34, Löserová, Löser 2010:33):

‘Koncentra‘ – výsledek německého šlechtění, vyniká vysokým obsahem vitamínu C, vhodný pro výrobu jeřabinového koncentrátu.

‘Rosina‘ – byla nalezena jako alejový strom v roce 1946 v obci Sebnitz v Sasku, dále šlechtěna, uznána jako odrůda v NDR v roce 1954, velmi vhodná na výrobu kompotů a kandování.

‘Rossica‘ – výše zmíněná ruská sladkoplodá mutace, nalezená na konci 19. století. Pěstuje se zejména v Německu, kam byla dovezena.

‚Nevěžinský‘ – sladkoplodá forma jeřábu obecného pěstovaná v bývalém Sovětském svazu, jméno dostal podle obce Nevěžino. Odvozuje se z něj pět následujících odrůd:

‘Kubovaja‘ – mrazuvzdorný a velmi úrodný, plody jsou poměrně velké, hranaté,oranžově červené se sladkokyselou dužinou bez trpkosti a hořkosti, dají sepojídat i v čerstvém stavu.

‘Želtaja‘– velmi plodná a mrazuodolná odrůdy, plody jsou oranžově žluté, poměrně velké, kulaté, mají sladkokyselou chuť.

‘Krasnaja‘ – mrazuodolný a velmi úrodný jeřáb,plody jsou červené široké a kulaté, má příjemnou sladkokyselou chuť bez trpkosti.

‘Sacharnaja‘– velmi podobná odrůdě ‘Želtaja‘, avšak plody jsou kulaté, oranžověžluté, sladkokyselé, obsah cukru může dosahovat až 13%.

‚Krupnoplodnaja‘ – mrazuodolný a úrodný jeřáb s plody poměrně velkými, téměřkulatými, barvy žlutočervené, jejich chuť je sladkokyselá, obsah cukru dosahuje až 13%.

Uveďme ještě několik bratranců našeho sladkoplodého jeřábu, jež vyšli z Mičurinových mezidruhových a mezirodových křížení (Andrlová 2011:19, Vinklárková 2010:37-38, Löserová, Löser 2010:13):

‘Likernaja‘ – kříženec mezi jeřábem obecným a jeřábem černoplodým (Sorbusaucupariax Aroniamelanocarpa), velmimrazuvzdorný a úrodný, plody velké až 1,5 mm, černé a sladké.

‘Burka‘ – kříženec mezi jeřábem obecným, jeřábem mukem a jeřábem černoplodým (Sorbusaucuparia x (Sorbusaria x Aroniaarbutifolia)) strom je mrazuvzdorný a úrodný, dosahuje výšky 2-3 m, plody jsou větší, oválně podlouhlé, červenotmavohnědé, sladkokyselé, konzumují se i čerstvé.

‘Granatnaja‘ – kříženec jeřábu obecného s hlohem sibiřským (Sorbusaucupariax Crataegussanguinea), je mrazuvzdorný aúrodný, plody velké asi jako višně, temně červené, kyselosladké, mírně trpké, jsou vhodné pro konzervárenský průmysl a výrobu destilátů.

‘Dessertnaja‘ – kříženec odrůdy ‘Likernaja‘ s mišpulí (‘Likjornaja‘ x Mespilusgermanica),  jednaz nejchutnějších odrůd, mrazuodolný, plody střední velikosti, temně červenébarvy, sladké se slabou nahořklou příchutí.

‘Titanovaja‘ – kříženec odrůdy ‘Burka‘ s divokou jabloní a hrušní (‘Burka‘ x (Malus sp. X Pyrussp.)) strom vysoký 3-5 m, plody velké a načervenalé, mají hranatý tvar.

‘Krasavica‘ – kříženec jeřábu obecného s hrušní (Sorbusaucuparia x Pyruscommunis), mrazuodolný, dosti úrodný,plody jsou červenooranžové, sladkokyselé, lze je jíst i v čerstvém stavu.

‘Rubinovaja‘ – rovněž kříženec jeřábu obecného s hrušní (Sorbusaucuparia x Pyruscommunis), jevelmi úrodný, avšak málomrazuodolný, plody mají větší obsah cukru než ‘Krasavica‘, jsou střední velikosti, temně červené, příjemné sladkokyselé chuti.

Zdroj: Lokoč, R.; Tinzová, B., Dovala, O.: Moravský sladkoplodý jeřáb.

_________
Autor: Lokoč, R.; Tinzová, B., Dovala, O.

zpět na seznam