Kdouloň

Kdouloně kdysi nechyběly na žádné zahradě. Naše babičky voňavé kdoule využívaly v kuchyni i v domácnosti.

Kdouloň podlouhlá (Cydoniaoblonga Mill.) je jedna z nejstarších kulturních rostlin, jako ovocný strom je známa více než 4000 let; s největší pravděpodobností pochází ze starověké Persie. V našich končinách se tato dřevina pěstovala již od středověku a místy dokonce zplaněla. Dnes již u nás není kdouloň příliš rozšířená, vyskytuje se jen ojediněle na zahradách v teplejších oblastech.

Z kulturních odrůd se nejčastěji pěstuje kdouloň s hruškovitými plody (Cydoniaoblongasubsp. Pyriformis) a kdouloň s jablkovitými plody (Cydoniaoblongasubsp. Maliformis).

Tento keř nebo strom dorůstá do výšky 6–7 m, vytváří nepravidelnou kulovitou nebo rozložitou korunu. Listy jsou velké, tmavě zelené, vejčité, celokrajné, na rubu bělavě plstnaté. Kvete ve druhé polovině května velkými voňavými květy s narůžovělými nebo bílými korunními plátky.

Plodem je žlutá malvice s pronikavou vůní, někdy s výrazným žebrováním a s plstnatou slupkou, která po otěru zůstane lesklá a někdy mastná. Dužnina je světle žlutá, šťavnatá, jemná, aromatická. Plody se sklízejí v září až říjnu.

Pěstování

Nejlépe se kdouloni daří v humózní půdě dobře zásobené živinami. Nesnáší půdy s vysokým obsahem vápníku, trpí v nich žloutnutím listů – chlorózou. Na výživu má podobné nároky jako jabloň a hrušeň.

Na vláhu není příliš náročná, stačí jí srážky kolem 550 mm.

Je teplomilná, nejlépe jí vyhovuji oblasti vhodné pro pěstování broskvoní a meruněk.

Stromky vysazujeme nejlépe na podzim ve vzdálenosti 4–5 m.

V prvních letech po výsadbě je nutné výchovným řezem založit kosterní větve, později pouze korunu prosvětlujeme. Pokud možno výhony nezkracujeme, protože kdouloň nejvíce kvete a plodí na koncích výhonů.

Vzhledem k tomu, že kdouloň poměrně mělce koření a kořeny jsou citlivé na namrznutí, je dobré v našich podmínkách na podzim ke kořenům nahrnout zeminu, nebo je pokrýt organickou hmotou.

Kdouloň netrpí chorobami ani škůdci.

Využití plodů

Kdoule kromě velkého množství pektinu obsahují vitamin C a skupinu vitaminu B, sacharidy, organické kyseliny, třísloviny a minerální látky, např. zinek, železo, draslík či vápník.

V syrovém stavu jsou plody špatně stravitelné, proto se tepelně upravují. Můžeme z nich připravit výborné kompoty, marmelády, džemy, křížaly a především rosoly – při zpracování se uplatňují především pektiny obsažené v jádřinci a ve slupce. Plody pro zpracování necháme uležet.

V minulosti se plody kdouloně využívaly v lidovém léčitelství proti bolestem v krku, při žaludečních potížích, průjmu, zmírňují také kašel.

Protože kdoule silně voní, hospodyně je ukládaly do prádla, které pak krásně vonělo. Plody můžeme také volně rozložit v bytě pro příjemné osvěžení vzduchu.  

Zdroj: Miloslav Richter IN: http://www.ireceptar.cz

zpět na seznam