Jak ošetřovat staré ovocné stromy

Většina obyvatel našeho venkova má na zahradě nějaké ovocné stromy. Často jde o staré stromy ve tvaru polokmene nebo vysokokmene. Péče o ně je různá, někdo každoročně pravidelně stříhá a řeže, druhý zase preferuje ideu, že strom sám nejlíp ví, jak se má vyvíjet a že jakýkoliv zásah by byl ke škodě věci.

Jaký je však ideál? Upravovat strom řezem, či jej ponechat na samovývoji?

Je nutné podotknout, že ani jeden ze zmíněných příkladů extrémní péče či naopak nepéče o stromy není správný. Řez volně rostoucích ovocných stromů, hlavně polo a vysokokmenů rozhodně není každoroční záležitostí. A přestože hlavně odrůdy pomalého vývoje, na bujných semenných podnožích, mohou prosperovat nijak řezem neovlivňované i desítky let, bez toho aby vznikly nenávratné škody, tak i tyto bývá nutné v určitý okamžik řezem ošetřit. Nejen kvůli kvalitě a pravidelnosti úrody, ale i kvůli výraznému prodloužení života stromu. 

Zdravotní dopad řezu je v případě starých stromů, které leckdy jsou dominantami zahrad či krajiny, tím nejdůležitějšímdůvodem,proč ho děláme. V dnešní době má prodloužení života stromů, snad ještě větší význam než v minulosti. Zejména pak,když mluvímeo posledních dožívajících stromech některých raritních odrůd, protože často za ně není, na rozdíl od dřívějška, vysazená žádná náhrada.

Obraťme pozornost na důvody, proč se správným řezem dožívá udržovaný strom vyššího věku.

• Větší stabilita a odolnost vůči případnému rozlámání. Je to problém mnoha velmi vitálních a dlouhověkých odrůd,které tvoří mohutné koruny. Příkladem mohou být vzrůstné a plodné odrůdy jabloní ‘Jadernička moravská‘ či `‘Strýmka‘. Jejich kosterní větve by se daly přirovnat k obrovským pákám o délce třeba i 10 metrů. U neudržovaných stromů je nejvíc plodných větví právě na konci, kde působí největší pákový efekt. Co se stane, když přijde nadúroda není třeba dodávat.Tady je velmi důležitý výchovný řez v mládí, kterým předejdeme mnoha případným problémům v budoucnu.

• Rovněž v divoké přírodě najdeme podobně význačné příklady. Jedním z nejznámějších je třeba americký sekvojovec obrovský. Přestože jeho věk až kolem 3000 let vypadá úctyhodně, zdaleka to není jeho biologické maximum, neumírá totiž na ztrátu vitality, ale na příliš přebujelé růstové dimenze, které kořeny nemůžou vyživit a hlavně udržet. V naší přírodě jetypickým příkladem třeba vrba bílá, jejíž i mohutné exempláře málokdy před svým postupným rozpadempřesahují věk 150 let. Přitom hlavaté, každoročně seřezávané vrby se mohou dožívat mnoho set roků. V Anglii jsou známy hlavaté habry, jejichž věk se blíží 1000 let, přestože v přirozeném vývoji habr málokdy přesáhne věk 200 let, což je podobné stáří, jakého se mohou dožít některé odrůdy jabloní, či hrušní (ty i více). Pařezinové lesy se mohou obnovovat vegetativně po mnoho staletí… Při světle těchto skutečností není od věci, položit si otázku, jaký je tedy reálně možný věk ovocných stromů při vhodném řezovém managementu. Jen je třeba zdůraznit, že ten samozřejmě nespočívá ve vytváření hlavatých stromů.

• Důvodem větší dlouhověkosti řezaných stromů jsou mladé větve a hlavně listy na nich, které vyraší po správně provedeném zmlazovacím řezu. Určitě si mnozí z nás všimli, že listy na mladých větvích bývají až několikrát plošně větší než na těch starých. A nejen to, bývají i výrazně tlustší a dokážou zafixovat výrazně více energie ze slunce. Tento zvýšený příjem má za následek mnohdy až zázračné zlepšení zdravotního stavu a rovněž ovlivňuje kvalitu a pravidelnost sklizní.

• Důvodem pro předčasný zánik stromu, nejen ovocného tedy bývá buď jeho mechanická nestabilita, nebo postupné chřadnutí z důvodu nízké intenzity fotosyntézy malých listů na starém dřevě, kdy se strom vlastně pomalu dusí. Většinou je to kombinace obou těchto příčin, kterým mžeme zdatně čelit správně provedeným řezovým zásahem.

Abychom správně pochopili principy, na kterých je řez založen, je důležité si ujasnit vývojové fáze, kterými strom během svého života prochází.

1. Fáze růstová– od zasazení stromku po první plody. Fáze intenzivního růstu rostliny. Po zasazení hlubokým zakrácením výhonů,chceme strom přinutit k intenzivnímu růstu. V dalších letech se řezovými zásahy snažíme vytvořit rovnoměrně se vyvíjející, pevnou a vzdušnou korunu.
2.             Fáze růstu a plodnosti –začínají první úrody, strom se zklidňuje v intenzitě růstu, ale stále poměrně značně narůstá. Přesto už ovlivňování jednoletých přírůstků řezem nebývá nutné. Pokud jsme dobře provedli výchovný řez, nemusíme výrazně zasahovat, jen hlídáme, aby nějaká část stromu nezačala výrazně dominovat nad jinými. Cílem je dlouhodobě rovnovážný vývoj stromu.
3.             Fáze plodnosti a růstu – období největších úrod za zachování velice vysoké kvality ovoce. Intenzita růstu se snižuje, právě na úkor plodnosti. Lehkým udržovacím řezem se snažíme tuto fázi co nejdéle udržet. Nedá se obecně říci, zda řezat každým rokem, či ob rok, nebo ještě méně často. Všeobecně platí, že čím je odrůda slaběji vzrůstná a čím je na slabší podnoži, tím musí být řezové zásahy četnější. U rychle stárnoucích odrůd na zákrscích tedy provádíme udržovací řez většinou každým rokem. U bujně rostoucích odrůd na semenných podnožích většinou jednou za 5 let, nebo i méně často. Cílem udržovacího řezu je vzdušná koruna, kde si nic nekonkuruje a rovněž snaha o dostatečné přírůstky, díky kterým budou růst a plodnost v rovnováze. Při narušení této rovnováhy přejde strom brzo do vývojové fáze č. 4.
4.             Fáze plodnosti – období, kdy mnohé odrůdy začínají mít sklon ke střídavé plodnosti, kvalita ovoce klesá, u mnoha odrůd výrazně. Strom má velmi slabé nebo vůbec žádné přírůstky, začíná mít tendenci k tvorbě vlků a vytvoření nové koruny. Následkem nerovnováhy mezi plodností a růstem (malé listy nestíhají vyživit velké množství, byť malých plodů) se strom velice rychle vysiluje a začíná prosychat a chřadnout. Co se týče počtu plodů, strom jich v tomto stádiu většinou přináší více, leckdy i výrazně, než ve fázi optima, tedy plodnosti a růstu. Z jeho pohledu to je v pořádku, snaží se o co největší investici do potomstva, ovšem je nutné si uvědomit že právě tvorba obrovského množství semen je jedním z důvodu ztráty životní vitality. Z ovocnářského pohledu je ovšem lepší méně plodů, ale větších a tedy v celkovém úhrnu podobné hmotnosti.
5.             Fáze odumírání –lze říci, že nastává už, když strom přejde z fáze 3. do fáze 4. Zkrátka když už listy nedokáží fixovat dostatečné množství sluneční energie. Konkrétně v této poslední fázi dochází k usychání vrchních částí koruny a tvorby spontánní nové koruny blízko kmene. Je to obrana stromu před definitivním zánikem. Následkem snížené asimilace, hůře vyživované kořeny nemohou vyživit celou původní korunu a strom začne hůře dostupné části, tedy –výše položené, postupně odepisovat.Je třeba říci, že tuto novou korunu většinou dokážou spontánně vytvořit jen bujné dlouhověké odrůdy.

Jak tyto vědomosti převézt do řezové praxe?

·         Cílem řezu je, co nejdéle udržet strom v ideální fázi, tedy plodnosti a růstu.

• ·          Jak dlouho lze strom v téhle fázi udržet záleží na odrůdě, na podnoži, na úrodnosti půdy, na potenciálním hnojení a dalších faktorech.
• ·          Slabě rostoucí přecházejí do fáze 4 mnohem dříve než ty bujné. Někdy tomu nezabrání ani správný udržovací řez.
• Abychom strom oživili, volíme hlubší zmlazení. Většinou není nutné hluboké zmlazení na úroveň fázeč.1, ale postačí mírnější na úroveň fáze č.2. Hlavně pod stromy na slabších podnožích, či slaběji rostoucích odrůd, není od věci zarýt vyzrálý hnůj. Následný efekt nepůsobí jen dodaný dusík, ale i zvýšená mikrobiální a makrobiální (žížaly) aktivity živočichů, což je obrovský rozdíl ve srovnání s aplikací umělého hnojiva, které půdní život bohužel spíše zabíjí.

zpět na seznam