Zaznamenané krajové odrůdy a jejich lidové názvy

Protože součástí projektu je i ovocnářství v minulosti, problematika místního genofondu, probíhalo v měsících září a říjnu mapování starých a krajových odrůd v obcích Hlučínska. Z informací od zahrádkářů a pamětníků jsme věděli o názvech několika krajových odrůd, z nichž se při terénním výzkumu podařila část najít. 

Některé z nich rostly na Hlučínsku celoplošně, o čemž svědčí vzpomínky pamětníků z mnoha vesnic, jiné byly záležitostí pouze několika lokalit v rámci jedné obce, případně se v pozdějších letech rouby dostaly i za hranice obce.

Navíc nás překvapily další pojmenované nebo již co do názvu zapomenuté odrůdy jabloní a hrušní. Jedná se o poslední zbytky kdysi velmi bohatého nezaměnitelného a nenahraditelného místního genofondu. Uveďme si několik příkladů nalezených i nenalezených odrůd, u nichž známe název:

Jabloně

‘Hučky‘ – dnes o nich nevíme vůbec nic, je pouze známo, že se v minulosti nakládaly do zelí.

‘Kočí hlava‘ nebo ‘Kočí pala‘ – pod tímto označením se nejen na Hlučínsku, ale i na vedlejším Opavsku nachází několik typů velkých zploštělých jablek. Poslední stromy nalezneme v současnosti v Bohuslavicích a Hati.

‘Kolarčíkovo‘ – šlechtění pojmenované podle svého původce pana Kolarčíka.

‘Kubík‘ – žluté jablko oválného nebo protáhlého tvaru lehce zhranatělé u kalicha. Dva poslední exempláře byly nalezeny v Hati a Kravařích.

‘Kuželek‘ nebo ‘Červený kuželek‘ – Nalezen v opuštěné zahradě v Hati.

‘Mizaura‘ – nejpohlednější a nejchutnější z nalezených krajových odrůd, patrně se jedná o odrůdu příbuznou s jinou krajovou odrůdou ‘Lašské‘. Několik mohutných stromů roste v Hněvošicích

‘Ovčí nosy‘ – menší špičatá jablka. Jediný strom nalezen v Hati.

‘Panenka‘ nebo ‘Panenské‘ – název pro jablka výrazné sladké chuti nalezené v Hlučíně.

‘Pašíkovo‘ – o jeho tvaru a vlastnostech nic nevíme, víme jen, že rostlo v Bolaticích.

‘Sládě‘, ‘Sladke Jabko‘ – staré typy jabloní, jejichž plody mají výraznou nasládlou chuť, postrádají další aroma. Nalezeno ve více exemplářích v Hati, Markvartovicích, Hlučíně

‘Sladička‘ – patřila svými malými jablíčky s dlouhou stopkou určitě mezi tzv. Sláďata.

‘Žimove‘ – jablko bylo nalezeno v opuštěné zahradě v Hati.

Hrušně

‘Baba‘ – měla velmi dlouhé a úzké plody, rostla ve Štěpánkovicích. 

‘Cebula‘ nebo ‘Cibule‘ – větší kulaté zelené hrušky s drsnou slupkou připomínající svým tvarem cibuli. Dodnes rostou dva stromy v Závadě a na Borové.

‘Cigánka‘ – je krajová odrůda letní hrušky, tzv. hniličky. Poslední mohutný strom najdeme v Kravařích nedaleko pošty. V minulosti rostla třeba také ve Štěpánkovicích.

‘Cukrůvka‘ (‘Cukrovka‘) – má menší, malé hruškovité plody, nejdříve zelené, pak zežloutly. Zmínka o jí pochází z Chuchelné.

‘Chvostale‘ – byly dlouhé zimní hrušky a prokazatelně rostly v Kozmicích.

‘Krvavinka‘ – hrušeň s menšími plody zbarvenými na povrchu i v dužnině dočervena rostla v nedávné minulosti ve Štěpánkovicích. Dnes nebyla na Hlučínsku ani v okolí žádná hrušeň tohoto typu nalezena, i když v minulosti patřila mezi běžněji zastoupené.

‘Medunka‘ nebo ‘Meduňka‘ – plodí malé kulaté hniličící hrušky, které se v minulosti sušily a používaly na hrušková povidla, jež dávaly hospodyňky do koláčů. Roste v Hati.

‘Okruhlinka‘ nebo ‘Okruhlanka‘– byla v minulosti jednou z nejznámějších a velmi rozšířených hrušek na Hlučínsku i na Opavsku, rostly zde 2 typy, jeden dozrával v létě (možná jde o ‘Žňuvku‘), druhý na podzim. Druhý menovaný typ se podařilo najít v Darkovicích.

‘Ovšinka‘ – byla malá hruška hruškovitého tvaru, používaná na sušení. Patrně byla hojně rozšířená, je doložen její výskyt v minulosti ve Velkých Hošticích.

‘Pistulka‘ – krajová odrůda zaznamenaná ve Štěpánkovicích. V současnosti k ní nebyl přiřazen žádný strom.

‘Plaskarka‘ – letní hruška, která dostala své pojmenování podle stavu, v jakém se nacházela po dopadu z vysoké koruny na zem. Jediná nalezená ‘Plaskarka‘ roste u starého gruntu v Bolaticích. Místními byla nazývána též jako ‘Okruhlica‘.

‘Šaruvka‘ – jediný známý strom ‘Šaruvky‘ roste v zanedbané zahradě v Hati.

‘Vinuvka‘ – ví se o ní jen tolik, že měla zelené zbarvení a dlouhou stopku, dozrávala na podzim, rostla v Kozmicích.

‘Žňuvka‘ – hniličící baňaté plody podobné ‘Okruhlinkám‘ dozrávaly v době žní. Název byl zaznamenán v Kozmicích a Hati, kde dodnes roste jedna hrušeň nesoucí toto jméno.

Další hniličky z Hatě a Píště měly v minulosti jistě také nějaká přízviska, během mapování však nebyla zjištěna.

Slivoně

‘Medovka‘ – zelená a velmi sladká ryngle, výskyt potvrzen v Kozmicích

‘Červený špendlík‘ – vedle známé odrůdy ‘Žlutý špendlík rostl i červeně zbarvený, výskyt potvrzen v Kozmicích.

Byly zaznamenány i některé další názvy, které buď souvisí s některými klasickými starými odrůdami nebo s již zcela zaniklými odrůdami krajovými:

Dluhy Josef – lidový název pro ‘Řehtáč soudkovitý‘, doložený v Chuchelné

Vandlíky (Chuchelná), Citronky (Kozmice), Špizeple (Oldřišov), Špisepl (Velké Hoštice) – lidové názvy pro ‘Jaderničku moravskou‘

Kožuchy, Kožušky – velmi časté označení na celém území Hlučínska, podobně jako jinde jsou tyto názvy označením pro skupinu renet, které mají hrubší, koženou, slupku – ‘Booskopské‘, ‘Boskooopské červené‘, ‘Parkerovo‘, ‘Hájkova muškátová reneta‘, ‘Kožená reneta‘ a další.

Malinuvka – lidový název pro jablka s červenou dužninou. Ze známých odrůd mají tyto vlastnosti ‘Malinové holovouské‘, ‘Malinové hornokrajské‘, Malinové podzimní‘ a Kalvil červený‘, označení však mohlo patřit i některému z místních typů jablek.

Cigánka – lidový název nejen pro místní odrůdu, ale i pro klasickou odrůdu hrušně ‘Špinka‘, zaznamenáno v Bolaticích

Štrudlovky – lidový název pro jablka, která byla používána do koláčů, štrůdlů, kam se hodí díky tomu, že dužnina není natolik šťavnatá a proto nepouští při tepelném zpracování šťávu. Podobně jako u Kožušků nelze jednoznačně určit, o kterou odrůdu se jedná, zda se může týkat některé ze známých starých odrůd (‘Kardinál žíhaný‘, ‘Pottovo‘, ‘Peasgoodovo‘ a další) nebo krajové zvláštnosti   

Řehtačeny – opět příklad, kdy kvalita plodu se objevovala v jeho pojmenování. Podobně jako odrůda ‘Řehtáč soudkovitý‘ i některé krajové odrůdy po dozrání řehtaly – uvolněná jádra vydávala při štěrkání typický zvuk.

_________
Autor: Radim Lokoč, Ondřej Dovala

zpět na seznam